Svůj první článek o penzijní reformě jsem napsal, pokud mi paměť slouží, již v roce 1995. Akciový index Wilshire Total Market Full Cap Index 5000 od té doby ke konci ledna 2023 posílil 14,6 krát v dolarovém vyjádření, tedy o 10 procent ročně.
Akciový index Wilshire 5000 Total Market Full Cap
Kdyby penzijní reforma byla bývala přijata včas, dnešní penzisté na tom mohli být výrazně lépe. Jejich investice by zhodnocoval kapitálový trh, ceny akcií hnané peněžní inflací by utěšeně rostly. Ani několik finančních krizí a medvědích trhů od té doby (uveďme alespoň ty hlavní: 2000, 2007, 2020, 2022) nedokázalo akciový trh zničit. Naopak, všechny tyto krize se ukázaly být vhodnými časy pro nákupy akcií se slevou.
Ale možná by na tom dnešní penzisté nakonec nebyli lépe. Proč? Protože u penzijní reformy hodně záleží na profesionalitě návrhu zákonů a vyhlášek. A jaká je kvalita českých zákonodárců, pokud jde o finance? Nikoli skvělá, pokud to řekneme velmi slušně.
Kuponová privatizace zbytečně skončila debaklem jen proto, že tehdejší vláda nerozuměla fungování burzy a chování investorů. Tyto věci v Prognostickém ústavu zkrátka neprobírali. Vrchní reformátor nechápal dokonce ani rozdíl mezi systémovým a systematickým rizikem. Důsledkem tohoto triviálního nepochopení byly gigantické finanční i reputační škody, jejichž následky trvají dodnes.
Připomeňme dále první zákon o penzijním připojištění z roku 1994. Tento zákon byl psán lidmi, kteří celkem rozuměli pojišťovnám, ale nepochopili, že u penzí nejde o žádné „připojištění“, ale o dlouhodobé investování. Zákon proto fakticky zakazoval investovat do toho, co by penzijní fondy měly mít v portfoliu v první řadě: například zmíněný index Wilshire 5000. A pokud se domníváte, že během následujícího čtvrtstoletí musel být omyl konečně napraven, mýlíte se. Nečasova vláda sice umožnila od roku 2013 investice do nového doplňkového penzijního spoření, které může investovat i do dynamických portfolií; ovšem nazývat tento správný, leč nedostatečný krok reformou by bylo troufalé.
Dokonce ani tzv. Kalouskova penzijní reforma by nepřinesla to, co je pro penzijní fondový systém podstatné: nízkonákladový systém dlouhodobého investování do převážně akciových investic bez vazby na politiku. Nakonec nebyla velká škoda, že levicová vláda nakonec tuto penzijní reformu „zařízla“. Smutné je pouze to, že nešlo o čin plynoucí z odborného rozhodnutí, nýbrž motivovaný rovnostářskou ideologií.
Mimochodem, dobrou reformu uskutečnilo před více než dvaceti lety Švédsko, přičemž reforma byla produktem neideologické spolupráce levice a pravice. Když ovšem švédskou reformu prezentovali tehdejšímu premiéru Špidlovi, zamítl ji. Byla nedostatečně rovnostářská.
V rámci politického spektra nenajdeme sílu, která by byla na dostatečné profesní úrovni, aby dokázala o penzijní reformě byť jen seriózně diskutovat. Nenajdeme snad ani jediného poslance nebo senátora, který by toho byl schopen. Na ministerstvu práce a sociálních věcí jsou experti na průběžný systém, ale investice jsou pro ně tajemný, neznámý svět. Na ministerstvu financí se kapitálovým trhům věnuje skupinka nadšenců na detašovaném pracovišti, ale jejich vliv naneštěstí odpovídá oné detašovanosti. ČNB je stát ve státě mající vlastní agendu a pokud jde o akademické prostředí, jeho úroveň je přinejlepším průměrná.
A co těch několik komisí, které byly pro přípravu penzijní reformy zřízeny? Poslední z nich měla název „Komise pro spravedlivé důchody“. Její výstup potvrdil staré pravidlo: slova jako „spravedlivý“ nebo „spravedlnost“ vždy signalizují, že ideologie má přednost před profesionalitou. V tomto případě bylo účelem komise „odborné“ posvěcení záměru zásadně zvýšit některé daně.
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nedávno v rozhovoru pro tisk oznámil, že jeho resort chystá další návrh penzijní reformy. Detaily zatím nejsou známy: „Se svými návrhy nejdříve potřebuji seznámit kolegy z opozičních i koaličních řad. Během března zveřejním konkrétní parametry. Nicméně chci udělat kroky, které povedou k udržitelnosti systému. Například zohlednění toho, když se nastupuje později na pracovní trh,“ prohlásil Jurečka. Pokud jde o udržitelnost systému, zde neexistují jiné možnosti než prodloužení penzijního věku (nepopulární), zvýšení odvodů (velmi ekonomicky nežádoucí) anebo zpomalení tempa valorizace (rovněž nepopulární).
Jurečka dále vyjádřil úmysl posílit prvky třetího pilíře, aby nabízel větší zhodnocení vkladů: „Například tím, že to bude propojeno přes klíčové investice státu do infrastruktury či energetiky.“ To zní děsivě, zvláště v kontextu s neuvěřitelnými myšlenkami vlády znárodnit ČEZ. Správný design penzijních fondů vždy a všude spoléhal především na burzu.
Počkejme však na detaily připravovaného návrhu. Nicméně snad je namístě varovat na základě tří desítek let zkušeností před přehnaným optimismem.
Pavel Kohout