Britský lékařský časopis The Lancet uveřejnil 20. března 2024 výzkumnou zprávu s názvem „Dramatický pokles celosvětové porodnosti změní do roku 2100 strukturu světové populace“. Zpráva je mimořádná svým rozsahem, na němž se podílely stovky odborných spolupracovníků z celého světa, ale hlavně svými závěry.
Je všeobecně známo, že vyspělé země Západu již nějaký čas trpí poklesem porodnosti, což bude mít dopady na penzijní systémy i na ekonomiku jako celek. Ještě významnější problém představuje pokles porodnosti pro země střední a východní Evropy a ještě hůře bude postižena východní Asie: Korea (nejen ta Jižní), Japonsko a také Čína. Poněkud méně se ví o dvojciferném poklesu porodnosti například v Kuvajtu nebo na Portoriku během posledních dvou desetiletí.
Svahilské děti v Mombase, Keňa. Foto Pavel Kohout
Úplnou novinkou je však předpověď uveřejněná ve zmíněné studii, že do roku 2050 více než tři čtvrtiny zemí (155 z 204) nebudou mít dostatečně vysokou porodnost, aby udržely stabilní populaci v dlouhodobém horizontu. Do roku 2100 se tento počet zvýší na 97 procent zemí (198 z 204).
Celosvětová míra plodnosti (TFR) poklesla za posledních 70 let z pěti dětí na každou ženu v roce 1950 na 2,2 dítěte v roce 2021. Více než polovina všech zemí a území (110 z 204) bude v roce 2021 pod úrovní populační náhrady, tj. 2,1 narozených dětí na jednu ženu. Tento trend je zvláště znepokojivý v zemích, jako jsou Jižní Korea a Srbsko, kde míra porodnosti je nižší než 1,1 dítěte na ženu. V subsaharské Africe však míra plodnosti zůstává na úrovni téměř dvakrát vyšší, než je celosvětový průměr. V Čadu je TFR ve výši sedmi dětí nejvyšší na světě.
Celosvětová plodnost bude dále klesat. V roce 2050 dosáhne TFR přibližně 1,8 a v roce 2100 hodnoty 1,6 — hluboko pod úrovní reprodukce. Do roku 2100 pouze v šesti zemích (Samoa, Somálsko, Tonga, Niger, Čad a Tádžikistán) bude míra plodnosti vyšší než 2,1 dítěte na jednu ženu. Ve 13 zemích, včetně Bhútánu, Bangladéše, Nepálu a Saúdské Arábie, pokles míry plodnosti má dokonce klesnout pod jedno dítě na ženu.
V západní Evropě bude v roce 2050 TFR činit 1,44 a v roce 2100 klesne na 1,37. Nejvyšší míra plodnosti bude v Izraeli, kde na konci století dosáhne hodnoty 2,09. V západní Evropě se očekává, že v roce 2050 bude TFR činit 1,44 a v roce 2100 klesne na 1,37. Ve zbytku Evropy a v některých částech Asie se čeká mnohem nižší míra plodnosti.
Vývoj míry porodnosti v makroregionech. Zdroj: Lancet
Podíl narozených dětí v rámci celého světa se téměř zdvojnásobí v regionech s nízkými příjmy z 18 procent v roce 2021 na 35 procent v roce 2100. V roce 2021 se 29 procent dětí na světě narodilo v subsaharské Africe, do roku 2100 se předpokládá nárůst podílu Afriky na globální porodnosti na 54 procent. Autoři studie upozorňují, že vlády jednotlivých zemí musí počítat s novými hrozbami pro ekonomiku, potravinovou bezpečnost, zdraví, životní prostředí a geopolitickou bezpečnost, které tyto demografické změny přinášejí.
Velká část světa se potýká s problémy spojenými s úbytkem pracovní síly, s péčí o stárnoucí populaci a s rostoucími náklady sociálního státu. Mnoho obyvatel subsaharské Afriky řeší otázku, jak uživit nejmladší a nejrychleji rostoucí populaci na planetě v zemích, které mnohdy patří mezi politicky a ekonomicky nejméně stabilní na světě, s nedostatečným sociálním a zdravotnickým systémem.
Na jedné straně máme Západ s jeho velkorysým a nákladným sociálním státem; Západ, který pro většinu obyvatel světa představuje ráj. Na straně druhé je zde Afrika, kde se životní úroveň postupně zlepšuje (což je vidět například na strmě klesající dětské úmrtnosti: o 51 procent od roku 2000), ale nikoli natolik, aby Afričané ztratili motivaci nasednout na gumový člun a vydat se do nějakého evropského ráje, kde bydlení a jídlo jsou bez práce. Budoucí růst životní úrovně v Africe migraci jen urychlí: přibude těch, kteří mají dost peněz na dalekou cestu.
„Důsledky jsou obrovské,“ uvádí spoluautorka studie Natalia Bhattacharjee, vedoucí vědecká pracovnice z Institute for Health Metrics and Evaluation. „Tyto budoucí trendy v míře porodnosti a živě narozených dětí zcela přetvoří globální ekonomiku a mezinárodní rovnováhu sil a vyžádají si reorganizaci společností. Celosvětové uznání problémů spojených s migrací a globálními sítěmi pomoci bude o to důležitější, že o migranty bude probíhat tvrdá soutěž o udržení hospodářského růstu a že baby boom v subsaharské Africe bude pokračovat rychlým tempem.“
Vize vyspělého světa, který se o migranty takřka pere, nemusí znít úplně naivně nějakému univerzitně vzdělanému odborníkovi z třetího světa, který má šanci získat dobré místo v nějaké západní firmě nebo instituci (jako například Dr. Bhattacharjee působící na University of Washington, která mimochodem pochází z ruského Omsku a nese příjmení po svém indickém manželovi). Běžnému Evropanovi však připadá nepravděpodobná.
To, co jsme doposud označovali za migrační krizi, ještě není žádná krize. Je to jen demonstrace, ukázka budoucího vývoje.
Pavel Kohout
Algorithmic SICAV
Psáno pro Lidové noviny