Česká vláda rozhodla o cenovém maximu pro elektrickou energii. Ihned sklidila nevděk ze všech stran. Kritika z jedné strany tvrdí, že cenový strop je beztak příliš vysoký, takže domácnosti s nižšími příjmy si nebudou moci elektřinu dovolit. Další kritika naopak vyčítá vládě, že ti, kteří se starali a zařídili si výhodný tarif, budou doplácet na ty lehkomyslné. Třetí typ kritiky je velmi podobný, pouze s důrazem na to, že dotaci zaplatí daňový poplatník.
Čtvrtá skupina kritiků má za to, že cenové regulace by se v tržní ekonomice neměly vyskytovat vůbec; ceny nesou informaci a jejich ovlivňování ruší funkci nejsilnějšího počítače na světě, jímž je tržní ekonomika. A konečně pátá skupina kritiků tvrdí, že cenový strop řeší jen důsledky (a to ještě nedokonale), zatímco by vláda měla řešit příčiny problému. Ohledně příčin se pátá skupina rozpadá na na další podskupiny: „Může za to Putin“, „Může za to Green Deal“ a konečně nechybí ani stálice všech sporů, názorový klub „Za všechno může Amerika“.
Otázce „kdo za to může“ jsme se již věnovali dříve, ale nyní je čas na aktualizaci. Začátkem září 2022 byly ceny zemního plynu v Evropě přibližně osmkrát vyšší než v USA (přepočteno na jednotku energie). Jaký je rozdíl mezi oběma břehy Atlantiku? Jaké faktory, které v USA chybí, zdražují v Evropě plyn?
Nejmarkantnějším rozdílem je fakt, že Americe chybí geografické sousedství s Ruskem, tudíž i závislost na ruském plynu a strach z možnosti, že Putin utáhne kohouty. Ostatní faktory (tendence k „ozelenění“ energetiky, stagnace jaderného průmyslu, útlum uhelných elektráren) mají víceméně podobný význam v USA jako v západní Evropě: rozhodně zde není žádný důvod pro osminásobný cenový rozdíl.
Za drahé energie tedy může spíše strach z Putina než Putin osobně. Dokonce se ukazuje, že zhruba od doby, kdy Moskva oznámila úplné zastavení dodávek, burzovní cena zemního plynu začala prudce klesat. (Vlastně začala klesat již o pár dní dříve.) Někteří analytici to dávají do souvislosti s přípravou EU na společné řešení energetické krize. Spíše však hrozba zastavením dodávek ztratila účinnost, jakmile byla provedena. Nejčernější noční můra se stala skutkem, není třeba se bát více.
Objektivně vzato, k panice nejsou důvody. Západoevropské zásobníky plynu jsou slušně zaplněny (84 procent mírně nad dlouhodobým průměrem), dodávky z jiných kontinentů zabezpečeny, navíc je zde spolehlivé a rozumné Norsko. Ano, plyn i elektřina jsou dražší, ale hlavním důvodem vysokých cen je psychologie: doznívající strach z Moskvy.
Burzovní cena evropského zemního plynu poklesla ke dni 13. září 2022 o 44,1 procenta oproti svého vrcholu ze dne 26. srpna téhož roku. To je stále zhruba dvanáctinásobek obvyklé předválečné ceny – přičemž za počátek války můžeme pokládat září roku 2021. Tehdy totiž Rusko začalo nenápadně škrtit dodávky s cílem „připravit“ Západ na přepadení Ukrajiny. Pro srovnání: americký zemní plyn je nyní jen na necelém dvojnásobku ceny z počátku září 2021, kdy růst začal.
Evropská komise připravuje návrhy na řešení energetické krize. Tyto návrhy budou zahrnovat úsporná opatření, včetně možného regulačního systému během hodin špičkového odběru elektřiny. (Nic nového, něco podobného jsme měli před rokem 1989.) Dále půjde o všeobecná úsporná opatření s cílem snížit celkovou energetickou náročnost evropských ekonomik. (Lze aspoň zčásti souhlasit: proč musejí obchody a nákupní centra vytápět v zimě na 25 stupňů, aby personál mohl chodit v tričkách, zatímco zákazníci se paří v těžkých kabátech a zimních bundách?)
Dále půjde o strop na „nadměrné příjmy“ energetických společností produkujících elektřinu z jiných zdrojů, než je plyn. To zní podezřele, z návrhu zavání další snaha utlumit jadernou energetiku. Byl by to přesný opak, oč by se Evropa měla dlouhodobě snažit. Při všem respektu k obnovitelným zdrojům, potřebujeme stabilní a silný zdroj elektřiny. Pokud to nemá být ani uhlí ani plyn, co zbývá? Atom, pochopitelně.
Elektrárny na zemní plyn tvoří zhruba 20 procent produkce v EU. Vzhledem k nízkému stavu vodních toků a problémům především francouzských atomových elektráren tento podíl navíc během roku 2022 ještě vzrostl.
Je možné, že než se Unie shodne na řešení energetické krize, bude již z větší části po ní. Hodně by pomohlo, kdyby se Ukrajině podařilo vytlačit ruské jednotky ze země, případně puč v Kremlu provedený „rozumnými“ silami. Hlavní faktor strachu by odpadl. Mimochodem, Rusko zřejmě čeká těžká zima bez plateb za zemní plyn vyvážený do Evropy. Do Číny jej Rusové vyvézt nemohou, neexistují vhodné plynovody a v jakékoli dohledné době je nelze ani postavit: vyžadovaly by západní technologie podléhající sankcím.
Možná vám přijde, že na tom nejsme nijak skvěle, ale nechtěli byste být v kůži Vladimira Vladimiroviče Putina.
Mapa: Ruské plynovody
psáno pro Lidové noviny