top of page
  • Obrázek autoraPavel Kohout

Inflace: Hrozí opakování 70. let?

Aktualizováno: 6. 2. 2023

Americké trhy akcií a dluhopisů konečně zpozorovaly jev, který je patrný již od září 2022: pokles inflace. Ten je samozřejmě velmi příznivý pro ceny akcií a dluhopisů s delší dobou splatnosti, neboť nižší inflace odstraňuje potřebu zvyšovat úrokové sazby (což mívá za následek pokles cen akcií a dluhopisů).


Současná politika Federálního rezervního systému je mimořádně přísná neboli restriktivní. Nejde ani tak o samotnou výši úrokových sazeb. Skutečným měřítkem přísnosti (nebo naopak uvolněnosti) měnové politiky je vývoj peněžní zásoby. Tedy celkového objemu peněz v ekonomice.


Peněžní zásobu lze definovat různými způsoby, neboť jsou různé názory, co ještě lze považovat za peníze a co již nikoli. Pro naše účely použijeme agregát M2MSL, který zahrnuje vše, co mnohem známější agregát M2, kromě peněz na termínových vkladech drobných střadatelů (neboť peníze na termínových vkladech nelze okamžitě uvolnit a utratit za zboží a služby).



Další otázkou je, jak definujeme měnovou restrikci. Nabízejí se tyto definice:


• Pokles peněžní zásoby za posledních 12 měsíců (standardní přístup)

• Pokles peněžní zásoby za poslední 3 měsíce (což je měřítko, které rychleji reaguje na změny v poslední době)

• Pokles peněžní zásoby od předchozího maxima, ať už tohoto maxima bylo dosaženo kdykoli (rozumná alternativa)


Historie agregátu M2MSL sahá do roku 1959. Zahrnuje tedy bouřlivé období vysoké inflace během 70. let, stejně jako dezinflaci v desetiletích, která následovala. To je pro naše účely velmi vhodné.


Celkem vzato se od roku 1959 vyskytl jen jediný případ, kdy měnová politika byla podle všech uvedených měřítek přísnější než v současnosti (současností je míněn prosinec 2022). Šlo o duben a květen roku 1980, kdy cenová inflace vrcholila zhruba na úrovni 14,5 procenta meziročního růstu. Likvidní peněžní zásoba tehdy díky přísné měnové politice spadla až o 4,8 procenta oproti předchozímu maximu.


O rok později inflace poklesla na 6,6 procenta, o další rok později dokonce na 2,5 procenta.


Dalšími léty, kdy měnová politika byla velmi přísná, byly roky 1995, 1989, 1981 a 1970. Ve všech případech následoval pokles cenové inflace.


Za zvláštní zmínku stojí rok 1970, kdy v čele Fedu stál tehdy čerstvě jmenovaný guvernér Arthur Burns. Podařilo se mu zmírnit inflaci ze 6,4 procenta (únor 1970) na necelá tři procenta (léto 1972). Pak ale následovalo období vysoké inflace. Burnsovo jméno zůstalo v ekonomických učebnicích navěky spojeno s touto neblahou érou. Jak se to stalo?


Burnsova přísná politika v roce 1970 nezůstala bez odezvy z Bílého domu. Tato odezva byla krajně nepříznivá, jak dokládá sám Burns ve svém deníku:


„Prezident se tvářil divoce, mluvil jako zoufalec, nenávistně se ohrazoval proti tisku, vyčítal některým z nás - zřejmě měl na mysli mě nebo [předsedu Rady ekonomických poradců Paula] McCrakena, případně oba -, že se netváříme vesele a optimisticky ke každé ekonomické zprávě, ať už je jakkoli skličující; vyslovil teorii, že důvěru lze nejlépe vzbudit tím, že se budeme tvářit sebevědomě a v případě potřeby zprávy přibarvíme.“


V tomto období docházelo k výrazné inflaci, kterou se Nixon pokoušel zvládnout pomocí administriativních stropů na mzdy a ceny, zatímco Fed pod Burnsovým vedením zvyšoval peněžní zásobu. Po volbách v roce 1972, částečně v důsledku ropných šoků způsobených ropnou krizí v roce 1973, začala administrativní kontrola cen selhávat. V roce 1974 dosáhla míra inflace 12,3 %.


Burns se dále domníval, že země není ochotna akceptovat míru nezaměstnanosti v rozsahu šesti procent jako prostředek k potlačení inflace. Ze zápisu ze zasedání Rady guvernérů z listopadu 1970 se Burns domníval, že:


„...vyhlídky na zmírnění nákladové inflace vyvolané požadavky odborů byly mizivé. Federální rezervní systém však s těmito vlivy nemohl nic dělat, kromě zavedení měnové restrikce, a nevěřil, že by země byla ochotna akceptovat po delší dobu míru nezaměstnanosti v oblasti 6 %. Proto se domníval, že by Federální rezervní systém neměl na sebe brát odpovědnost za to, že se v rámci svých stávajících pravomocí pokusí sám dosáhnout snížení míry inflace například na 2 %... Nevěřil, že by se od Federálního rezervního systému mělo očekávat, že se s inflací vypořádá sám. Jedinou účinnou odpovědí je podle něj určitá forma rozpočtové politiky."


V rámci objektivity je nutno připustit, že Burns nemohl za dva ropné šoky, ani za výdaje na vietnamskou válku, ani za nákladný sociální program Great Society. Na místě guvernéra Fedu byl vystřídán Georgem Millerem (ve funkci 1978 až 1979). Nicméně zásadní kroky proti inflaci musel provést až Paul Volcker počínaje druhým pololetím 1979. Tyto kroky se pak plně projevily na jaře roku 1980.


Zpět do současnosti. Nynější vedení Fedu pod taktovkou Jerome Powella provádí měnovou politiku, která je srovnatelně přísná s politikou Paula Volckera. Americká inflace během druhého pololetí 2022 poklesla na 1,89 procenta (v anualizovaném vyjádření). Během roku 2023 lze čekat i zásadní pokles na meziroční bázi, což je rozhodující ukazatel pro většinu institucí i soukromých investičních společností. Mimochodem, nezaměstnanost je na nejnižší úrovni od roku 1969.


Repríza neblahých 70. let se nebude opakovat.


A ještě dodatek: likvidní peněžní zásoba v České republice poklesla v prosinci 2022 o úctyhodných 8,2 procenta oproti maximální úrovni ze září 2021. Máte pocit, že Česká národní banka dělá proti inflaci málo? Je to skutečně jen pocit.

629 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Bình luận


bottom of page