Panika ohledně inflace a úrokových sazeb se stala módou. Kdo nepanikaří, jako kdyby žil na jiné planetě. K dobrému tónu patří připomenout 70. léta (která ostatně málokdo pamatuje, takže případné faktické omyly projdou bez povšimnutí) a podotknout, že nynější úrokové sazby jsou směšně nízké, a že přece každý ví, že americký Fed by měl jít na takových deset, možná dvanáct procent, aby jeho měnová politika měla vůbec nějaký význam.
Připomeňme si, proč vlastně během roku 2022 „vzkypěla“ inflace takovýmto způsobem. Soustřeďme se jen na Ameriku, která nás zajímá z investičního hlediska. Evropskou inflaci (která je tažena především Putinovou politikou zastrašování a drahých energií) ponechme nyní stranou.
Jednoduše řečeno, za inflací stojí covid. V roce 2020 dosáhla peněžní inflace (růst objemu peněz) hodnot přesahujících 30 procent meziročně. Centrální banky, v čele s americkým Federálním rezervním systémem, propadly panice ohledně
Vysoká peněžní inflace (modrá čára) trvala ještě dlouho do roku 2021. Teprve na podzim roku 2021 její tempo výrazně zvolnilo. Od března 2022 dokonce probíhá mírná peněžní deflace: restriktivní opatření proti růstu cen (červená čára). (Samozřejmě platí, že změny peněžní inflace se do cen promítnou s jistým zpožděním, které může typicky dosahovat hodnot 6 až 12 měsíců.)
Uvedený graf zobrazuje, jak nemá vypadat měnová politika: ukvapená peněžní expanze, poté chytání se za hlavu kvůli růstu cen, po němž následuje neméně zbrklá peněžní restrikce. Je to něco podobného, jako když žák autoškoly prudce dupne na plyn, aby vzápětí po nevrlé reakci instruktora stejně prudce dupl na brzdu. Jízda nebude plynulá, mírně řečeno.
Ale to není zdaleka konec příběhu.
Příběh bude pokračovat ještě během zbytku roku 2022 a dále v roce 2023. Co můžeme čekat? Peněžní impuls vyprchá, cenová inflace se začne počítat z vyššího základu, ceny energetických komodit se ustálí a pravděpodobně poklesnou ze současných panikou vyšponovaných hodnot.
Pokud se udrží dynamika vývoje indexu spotřebitelských cen, jaká byla během léta 2022, pak někdy kolem ledna 2023 americká inflace poklesne pod 5 procent meziročně a přibližně v červnu by měla klesnout k nule.
Samozřejmě nevíme, zda se zmíněná dynamika vývoje udrží, ale to je nyní vedlejší. Podstatné je, že současný směr vývoje by sám o sobě, automaticky, bez jakýchkoli změn, vedl k poklesu inflace v dohledné době a perspektivně i k mírné deflaci. To se ale s největší pravděpodobností nestane. Centrální bankéři se bojí deflace více než čehokoli jiného a kdyby vývoj šel tímto směrem, začali by rychle snižovat úrokové sazby.
Ještě jinými slovy: současná politika amerického Fedu je silně restriktivní bez ohledu na to, že podle mínění některých amatérských pozorovatelů by bylo zapotřebí ještě vyšších úrokových sazeb.
Pavel Kohout