Od deflace k inflaci a zpět

Po dlouhou řadu let se zdálo, že inflace je problém minulosti. Centrální banky v Evropě i v Americe se obávaly spíše deflace. Stačí se podívat na titulky populárního ekonomického tisku z minulých let či desetiletí. „Nové nebezpečí“, říká titulek na obálce časopisu The Economist z února 1999, kde hlavním motivem je postava smrtky s kosou, jejíž ostří nese nápis „Deflace“. V pozadí stojí obdobná postava nesoucí kosu s nápisem „Inflace“; ta je však očividně na odchodu do smetiště dějin. „Hrozba klesající inflace“, hlásá titulek na titulní stránce téhož časopisu z listopadu 2013. „Strašidlo deflace se znovu objevuje“, tvrdí titulní stránka deníku The Wall Street Journal z května 2020. A abychom nezapomněli: „Fanděte s námi dvouprocentní inflaci“ zněl slogan původem z České národní banky na podzim 2013, kdy se bankovní radě zdálo, že pokles cen představuje strašné ekonomické nebezpečí.

A to je jen několik málo ukázek. Deflace bývala pokládána za největší zhoubu, jaká může ekonomiku postihnout. Až donedávna, kdy se ze smetiště dějin vrátilo staré strašidlo inflace.

Zastavme se však u příčin deflační fobie. Všichni ekonomové z centrálních bank (a nejen oni) museli projít kursem peněžní ekonomie, kde probírali historii a příčiny Velké deprese během 30. let dvacátého století. V této souvislosti nelze vynechat významný pokles cen, který se projevil v ekonomikách všech krizí postižených zemí, včetně USA, Německa, ale také tehdejšího Československa. Pro zajímavost, československý index velkoobchodních cen spadl během let 1929 až 1934 o 35 procent (spotřebitelské ceny se tehdy ještě neměřily srovnatelnou metodikou.)

Ze standardních ekonomických učebnic však vypadla jedna podstatná informace. Deflace nebyla ve 30. letech příčinou krize, nýbrž jejím důsledkem. Ceny klesaly nikoli kvůli iluzorní „deflační spirále“, ale prostě proto, že spotřebitelé neměli peníze. Neměli je proto, že během krize zkrachoval velký počet bank, domácnosti přišly o úspory, podnikatelé o zdroj úvěrů a zaměstnanci o mzdy.

K dovršení všeho tehdejší centrální banky neprojevovaly žádný zájem o osud bank, domácností a podniků. Jejich první a jedinou starostí bylo udržení zlatého měnového standardu. To se stalo osudným zejména Německu, kde centrální banka zvyšovala sazby uprostřed krize takovým způsobem, že výsledek byl vskutku tragický. Němci si totiž hýčkali svoji novou zlatem krytou marku a nechtěli za žádných okolností dopustit její znehodnocení. Ani za cenu devastace ekonomiky. Nástup Hitlera byl důsledkem chybné měnové politiky způsobené přehnanou upjatostí na měnový kurs.

Vraťme se však k pomýlené, avšak dodnes vyučované teorii deflační spirály. Ta tvrdí, že spotřebitelé v očekávání poklesu cen zboží a služeb budou kupovat méně, což má za následek další pokles cen a zároveň fatální pokles agregátní poptávky.

Proč je tato teorie pomýlená a jaké problémy z ní mohou prakticky plynout? Za prvé, nikde a nikdy nebylo prokázáno, že pokles cen způsobuje oddalování nákupů. Žádná hospodářská krize nebyla způsobena masovým odkládáním spotřeby z důvodu očekávání dalšího poklesu cen.

Za druhé, fobie z nepatrného poklesu cenové hladiny může centrální banky přimět k přehnaně expanzivní měnové politice. Příklad: v dubnu 2020 ceny v USA poklesly oproti březnu o 0,80 procenta, meziroční růst činil jen 0,36 procenta. Příčinou byl samozřejmě dočasný propad poptávky vzhledem k pandemii covidu. Jak reagovala americká centrální banka? Rozpoutala zběsilou peněžní expanzi: během dalších dvou měsíců rostla likvidní peněžní zásoba o 30 procent v meziročním srovnání. Během následujících dvou let (do června 2022) objem likvidních peněz v americké ekonomice (měřeno agregátem M2MSL) vzrostl o 45 procent!

Mezitím Federální rezervní systém poněkud vystřízlivěl, neboť si zřejmě uvědomil, že peněžní injekce vyjádřená v desítkách procent asi bude mít za následek nezanedbatelnou inflaci spotřebitelských cen. Šlápl na brzdu a peněžní zásoba se skutečně poněkud zmenšila: o necelá tři procenta od března do listopadu 2022.

Poměrně malá peněžní restrikce však zafungovala a americké ceny přestaly růst. Inflace v USA za druhé pololetí 2022 činila jen 1,89 procent v ročním přepočtu. Ve srovnání s 9,69% inflací během prvního pololetí je to slušný výkon. Je pravděpodobné, že během roku 2023 se americká inflace vrátí do normálních hodnot. Snad se Fed již konečně poučí a nezačne šílet, jakmile se meziroční růst přiblíží k nule.

Pokud jde o českou inflaci, zde lze pozorovat stejný mechanismus, jen s jinými čísly a se zpožděním. Máme vyšší inflaci hlavně kvůli cenám energií. Ale burzovní ceny zemního plynu v Evropě jsou již na méně než jedné šestině maxima ze srpna 2022. Od počátku prosince poklesly o téměř 60 procent. A český peněžní agregát M1 poklesl od svého maxima o 6,9 procenta (údaj z listopadu 2022). Inflace poklesne, chce to jen trochu trpělivosti.